Jak ukazuje jméno, vznikl criollo v Jižní Americe ze španělských předků, pocházejících z křížení původních španělských poníků, jako je např. sorraia, s berbery a araby. Španělští koně různého stupně ušlechtilosti i vlastností prošli za 300 let života v Novém světě nelítostným výběrem. Museli se přizpůsobit odlišnému podnebí, potravě, zacházení i docela jiným úkolům. Tak vznikl nevysoký koník, který má nárok na titul nejtvrdšího koně na světě. Žije na obrovském území, a proto pod tímto jménem najdeme koně velmi rozdílné. Především existuje proslulý, dost ušlechtilý criollo argentinský a jemu blízký criollo uruguayský. Svého criolla má i Brazílie, ovšem pod ten pojem se zahrnují i místní typy koní z Peru (pobřežní costen~o a horský morochuco), z Chile (chileno) a z Venezuely (planeto). Zrod criolla můžeme položit do r. 1535, kdy byly do Jižní Ameriky dovezeny první skupiny španělských koní.
Criollo měří 135 - 155 dm, je silný, kostnatý, má svalnaté tělo a krátkou, širokou hlavu s rovným profilem a výraznýma očima. Uši má krátké, vztyčené. Hruď je hluboká, krk dobře nasazený, hřbet krátký, bedra silný. Záď je svalnatá a nohy krátké s pevnými klouby a tvrdými kopyty. Povoleny jsou všechny barvy, ale přednost se dává plavákům, strakáčům, červeným a černým běloušům a palominům. Žádané je ochranné zbarvení. Je to všestranný, odolný a vytrvalý jezdecký kůň. Používají ho haurové. Křížen s plnokrevníky dává vynikající angloargentince nebo pólo-poníky. Výběrem lze získat vynikající vytrvalce. Povaha criolla však bývá svérázná.
